Historie

Hledáme spolupracovníky na zmapování historie kulečníku doma i ve světě.

Historie kulečníku 

Pravděpodobně vše začalo hrou podobnou dnešnímu kriketu v Anglii již ve 12. století. Hrálo se zahnutými holemi skrz branku, za kterou byla koule, do které se museli hráči trefit a ta pak měla porazit kuželku. Hrálo se na nízko střiženém trávníku v prostorech panských sídel. V této době byla tato hra velice oblíbená zejména mezi aristokracií.

V takové podobě se hra přenesla do Francie.

Postupem doby a samozřejmě vynalézavostí lidí se tato hra přesunula ze zámeckých zahrad do zámeckých interiérů (čímž se také vyřešil a byl to asi hlavní důvod, problém s počasím). Hladce střižený trávník nahradil stůl potažený dobovým plátnem (samozřejmě tento typ plátna byl jen vzdáleně podobný dnešnímu profesionálnímu plátnu) a billiard nebo chcete-li kulečník jako takový byl na světě.

Název billiard nejpravděpodobněji vznikl z francouzského slova bille (koule) nebo spojením anglických slov billy (koule) a yard (dvůr, hřiště)

Začátkem 17. století již byla tato hra v billiard poměrně známá. V roce 1675 byla vydána první kniha pravidel. Hra se zpočátku hrála se dvěmi koulemi a brankou podobně jako v kriketu. Během 18. století branky postupně vymizely a přibyla další koule.

Tágo tak jak ho známe dnes je poprvé datováno do začátku 17. století tedy v době renesance. Tágo bylo tehdy známé pod slovem queu ze kterého postupně vzniklo dnešní slovo cue - tágo. Zajímavost té doby je že ženy mohli hrát kulečník pouze obráceným, tedy silnějším koncem tága, z obavy mužů o protrhnutí plátna.

Dnešní podoba stolu se vyvíjela po staletí. První stoly byly dřevěné s dřevěnou obrubou aby koule nepadaly a s brankou. Později byla branka odstraněna a byla přidána další koule (celkem byly tedy tři).

Měnil se i tvar a velikost stolu. Objevily se stoly čtvercové, kruhové a obdélníkové. Nejvíce se osvědčily stoly obdélníkové. Poměr jejich stran se nakonec ustálil v poměru 2 : 1 avšak v různých velikostech - až do 5 x 2,5m. Postupně se stoly zmenšovaly a v roce 1873 se hrálo na stolech velikosti 2,85 x 1,425m, na kterých se hraje dodnes.

Dřevěná deska na stole se vyměnila za břidlici a dřevěné koule byly nahrazeny slonovinovými, resp. levnějšími z různých umělých hmot. Ale i samotná hra se měnila. Původně se hrála pouze volná hra po celé ploše stolu bez omezení. Když však hráči při jistém postavení koulí v rohu dovedli na tomto místě zahrát téměř nekonečné série, byly zavedeny dnešní rohy s omezením.

Původní kulečník neměl gumové mantinely, tak jak je známe dnes ale pouze dřevěné okraje. Opravdový úspěch kulečník zaznamenal až s příchodem průmyslové revoluce v polovině 19. století s nástupem nových technologií a materiálů. Do doby kdy světlo světa uzřela vulkanizovaná guma (Thomas Hancock 1786-1865), mohli hráči o kulečníku jak ho známe dnes pouze snít. Přesto cesta k modernímu kulečníku byla ještě dlouhá. Teprve začátkem 50. let minulého století vznikl mantinel tak, jak ho známe dnes. Mantinel jako takový a kvalitní odrážecí guma jsou základ moderního stolu.

První mistrovství světa se hrálo v New Yorku v roce 1873 a prvním světovým šampiónem byl Francouz Garrnier. Kulečníková hra se velmi rychle šířila po celém světě a její obliba vzrůstala, takže na začátku tohoto století bylo v Paříži 20 000 kulečníkových stolů. Tento rozmach byl zpočátku živelný, ale bylo jasné, že je potřeba jeho určité řízení. A tak se začaly tvořit svazy. První byl založen v roce 1895 Svaz americký, v roce 1903 Svaz francouzský, 1906 Svaz Belgický, 1911 Svaz holandský.

Čechy a Slovensko byly až do roku 1918 součástí Rakouska-Uherska, takže i kulečníkové kluby byly v té době německé. Že se zde ale kulečník hrál, existují důkazy. Vždyť výborný olomoucký hráč J. Pohl byl i mistrem Rakouska. Dalším důkazem je i skutečnost, že v Praze již od roku 1887 vyráběla firma Žabokrtský kvalitní tága a malé i velké kulečníky, které vyvážela i za hranice Rakouska-Uherska, hlavně do Německa, Ruska i Anglie.

Teprve po osamostatnění Československa po roce 1918 se u nás začaly tvořit kulečníkové kluby a začaly hrát přátelské meziklubovní zápasy. Snahy o založení kulečníkového svazu u nás vyvrcholily až v roce 1935. Tehdy se zástupci některých klubů sešli v Pardubicích a utvořili přípravný výbor pro ustanovení svazu. Ustavující valná hromada pak byla svolána na 8. listopadu 1936 v Praze.

Po roce 1938 a vůbec v době druhé světové války, byla činnost SČAKK silně omezena, přesto, pokud to bylo jen trochu možné, se hrálo mistrovství družstev nebo turnaje jednotlivců o titul mistra Protektorátu. Tenkrát se začala ve svazu hrát i další disciplína, a to kádr 35/2, tj. malý kádr na malém stole. Mezi špičkové hráče tehdejší doby patřili Frant. Francl, Dr. Slezák a Švarc z Prahy, Eman Sýkora z Brna, Houška, Vošáhlík, Saxl, Kautský, Pavlák, Kolař a mnozí další. Je škoda, že se nám z prvních let života svazu zachovalo jen velice málo dokumentace. Na prstech jedné ruky by se dalo spočítat těch několik málo klubů, jež si zachovaly kroniky. Jednou z nejlépe vedených a nejpodrobnějších je kronika AKK Brno. Také nejstarší klub Karambol Nové Jesečany, dnešní TJ Lokomotiva Pardubice, který byl založen v roce 1920, má od té doby vedenou kroniku.

Kulečník se postupem času rozšířil po celé Evropě. Mezi lety 1770 - 1920 se stal nejoblíbenější stolní hrou ostrovního státu Anglie a poté vyrazil za oceán. Amerika jakožto bývalá kolonie Evropských velmocí tuto hru přijala velmi rychle, lehce ji zjednodušila a tím přiblížila široké veřejnosti. Dnes můžeme říci, že americký Pool vládne světu jako jedna z nezábavnějších stolních her. V Anglii se tato hra vyvinula do dnešní podoby Snooker a English 51, tzv. malý Snooker. V Rusku zase převládla hra Pyramida jakožto ekvivalent Anglického Snooker. Poměr stran 2:1 tak jak ho známe dnes (například z Amerického Pool) byl přijat během 18. století, před tímto datem nebyl znám žádný standard pro tuto hru.

Zdroje - Mistrovské karamboly